Jak mohou opodemokraté a jejich stoupenci převzít moc v ČR?

(O co ve válce Babiš kontra opodemokraté a přidružení jde?)

Válka, v níž se používají již i ty nejtěžší kusy, probíhá dlouhou dobu. Některou bitvu vyhraje A. Babiš, ministerský předseda ČR, jinou zase jeho lití protivníci. Do silných ataků chodí opodemokraté. Většinou prohrávají. Než se vzpamatují z porážky, verbálně ostřelují pozice premiéra.

Pánům z opozice jde možná o všechno. Hnutí ANO ve všech průzkumech vítězí, zatímco několik stran opodemokratů a jejich spojenců nedosahuje ani na to, aby se staly parlamentními stranami. Jiné jen těsně překračují pětiprocentní práh pro vstup do poslanecké sněmovny. Takže demokratickými volbami pánové nedosáhnou svého – dostat se k moci a vládnout. K tomu názoru již zřejmě přišli i oni sami. A tak přicházejí ke slovu nejrůznější plány, jak jinak uchvátit moc. Různé demonstrace, důraznější než ty v minulosti, obsazení Lidového domu a osobní útoky na premiéra Babiše mají přispět k jejich vítězství.

Již delší dobu opodemokraté spolu se spřízněnými dušemi „bezelstně“ nabízejí „kompromisní řešení“ vzniklé politické situace v republice. Dělají, že nic neví o tom, že zvyklostí, pravidlem u nás je, že předsedou vlády ČR se stává předseda strany, která zvítězila v parlamentních volbách. V tom smyslu se jednoznačně vyjádřil i prof. Z. Jičínský, známý znalec ústavního práva. Který ještě dodává, že je proto zcela pochopitelné, že ANO trvá na tom, aby premiérem byl Babiš. Ani pan prof. Z. Jičínský nepokládá za možné, aby premiérem se stal někdo jiný, než předseda vítězného ANO.

Opodemokraté, kteří sami sebe vydávají za demokraty ze všech demokratů ty nejdemokratičtější, stále však tlačí na odchod premiéra A. Babiše a doporučují, aby ANO A. Babiše nahradilo nějakým svým jiným funkcionářem. Ústavní řešení vzniklé situace není pro ně až tak důležité. Je proto několik důvodů. Zatím si řekněme v krátkosti pouze o jednom z nich.

Zanedlouho bude mít hnutí ANO svůj sjezd. Bude se na něm volit nejen předseda hnutí, ale také i další funkcionáři. Dokonce, pokud jsme tuto skutečnost správně zaznamenali, do tohoto klání má vstoupit i pan ing. Petr Vokřál, bývalý primátor města Brna. Čím se tento pan proslavil, že po komunálních volbách přišel o svůj post a skončil v opozici? Jen se vší stručností o tom. „Stále opakovaná lež o odsunu brněnských Němců si našla svoje zastánce i na magistrátu města Brna. Koalice složená z hnutí ANO, Žít Brno, KDU-ČSL a SZ přijala 19.5.2015 „Deklaraci smíření a společné budoucnosti.“ V ní se mimo jiné uvádí: „Město Brno upřímně lituje událostí z 30. května 1945 a dní následujících, kdy byly přinuceny k odchodu tisíce lidí na základě uplatnění principu kolektivní viny či užívaného jazyka….Během noci a k ránu je vyvádějí ozbrojené Revoluční gardy a armádní jednotky z města. Procesí asi dvaceti tisíc osob čeká nekonečný pochod směrem k rakouským hranicím.

Bez jídla, bez vody, bez lékařské péče, bez základní hygieny, bez odpočinku. Podle očitých svědectví po cestě mnozí umírali vyčerpáním, podléhali epidemiím, které se rozšířily v pohořelickém táboře, někteří byli ozbrojeným doprovodem ubiti či zastřeleni. Tento „akt pomsty“, který měl být odplatou za nacistické zločiny, přitom ty, kteří se na nich aktivně podíleli, postihli jen okrajově. Akce byla namířena především proti ženám, dětem a starým lidem, kteří tvořili naprostou většinu účastníků pochodu. Mezi vyhnanými bylo mimo jiné i mnoho Čechů a německých antifašistů. Tento akt vstoupil do historie jako tzv.“Brněnský pochod smrti.“ ( Odsun brněnských Němců…, Anna Štofanová)

A tak pan primátor P. Vokřál, a další jeho spolupracovníci, např. pan J. Ostrčilík, se angažovali v pěstování družby s tzv. sudetskými Němci. Pořádali celou řadu různých akcí. Jejich osou byl pochod Brno-Pohořelice, který měl připomínat „pochod smrti“ Němců vyhnaných z Brna. V poslední době však směr pochodu brněnští sudetofilové otočili. Pochod začal v Pohořelicích a končil v Brně. Zřejmě měl naznačovat, že „vyhnaní“ Němci, jejich potomci, by se mohli do Brna vrátit.

„8. června 2018 primátor města Brna Petr Vokřál obdržel Velký kříž za zásluhy od Spolkové republiky Německo, propůjčený od německého prezidenta. Ocenění mu bylo uděleno za mimořádnou vůli k usmíření, a i proto, že od r. 2015 vede 32km dlouhou „Pouť smíření do Brna, která prý připomíná „brněnský pochod smrti“ a vyhnání německého obyvatelstva z Brna.

Při přejímání Velkého kříže pan Petr Vokřál, primátor města Brna řekl: „Velmi si ocenění vážím. Neberu to ale jako mé osobní ocenění, ale celého vedení města. Je mi velkou ctí, že jsem se zařadil mezi tak významná jména, jako je Václav Havel, Pavel Tigrid, Karel Schwarzenberg a další významné osobnosti, které v minulosti Velký kříž obdržely.“ (Odsun brněnských Němců…, Anna Štofanová).

Takže o velkých zásluhách pana primátora Vokřála o „smíření česko-německém“ již víme. V ANO patří k předním zastáncům sudetofilní politiky. A nyní si představte, že tento pán by „čirou náhodou“ byl zvolen prvním místopředsedou hnutí ANO. A přestavte si dále, že „čirou náhodou“ by v určité kratší době „odešel“ pan A. Babiš z funkce předsedy ANO a z funkce předsedy vlády ČR. Šance pana P. Vokřála, v tu dobu již místopředsedy strany, a jemu blízkých, by byly velké. Pokud by se naplnily směřování ANO by se změnilo.

K čemu by dále došlo? V čele KDU je zasloužilý sudetomil P. Bělobrádek, nyní dokonce i předseda parlamentní komise pro činnost BIS. Podobné kvality mají i další představitelé opodemokratů. Za tajnosnubného sudetomila je možné zřejmě považovat i pana Petra Fialu. Problémem by nebyla ani ČSSD. Germanofilní dědici sobotkovského směru by se jistě přizpůsobili. A tak převrat by byl dokončen bez parlamentních voleb a rychle.

Kam by poté ČR směřovala? Ještě do těsnější náruče Německa a EU. Co by to pro nás znamenalo netřeba dále rozvádět.

Proto války mezi Babišem a ANO na jedné straně, a opodemokraty a jejich příznivci na straně druhé, se týkají nás všech velmi bytostně, týkají se republiky a našeho národa! Nemůžeme zůstat neutrální. Jsme na straně pana Babiše, plně do té doby, co bude plnit slib, že vláda ČR "bude prosazovat aktivní a srozumitelnou zahraniční politiku jednoznačně zaměřenou na prosazování českých národních zájmů". Věrně při něm zůstaneme, zůstane-li on sám sebou. Babiš je bojovník. Bude-li mít stejnou podporu občanů, jaké se těší dosud, nemůže prohrát, ale zvítězit, pokud ovšem nezradí sám sebe. Tlaky na něj jsou velmi silné a zřejmě dále porostou. Jejich účinnost budou zvyšovat i média hlavního proudu, včetně ČT. Zdaleka ne každý je schopen takové koncentraci vnitřních i zahraničních vlivů a sil  čelit.

Pokud budeme ke všemu lhostejní, mohou se naplnit slova pana J. Čižinského, bývalého vedoucího oddělení mezinárodních vztahů KDU, nyní úspěšného šéfa hnutí „Praha sobě“, která údajně pronesl na Německo-českém komunálním kongresu v Plzni v r. 2016. "Vidím tu spoustu známých tváří, několikrát jsme se viděli na Sudetoněmeckých dnech v Norimberku nebo v Augsburgu Augsburgu a také tu vidím několik lidí, které znám z hnutí Antikomplex, které zakládal můj bratr a já jsem byl jeho členem. Domnívám se, že toto hnutí se svým způsobem podílelo na procesu usmíření a na tom, že tady tento kongres je pořádán,“ uvedl za souhlasu auditoria. „Velmi úzce spolupracujeme se sudetoněmeckou kanceláří v Praze a jeho vedoucím panem Bartoněm. Spolupracovali jsme i v době, kdy jsme se neprobojovali do Poslanecké sněmovny našeho parlamentu a přesto pan Bartoň zůstal naším věrným spojencem a sudetoněmecká kancelář také,“ řekl první muž Prahy 7 Čižinský.

„Měli jsme tu v Praze menšinu židovskou a německou. Ta židovská mluvila částečně německy, částečně česky a nacistické běsnění a potom vyhnání naši čtvrť poškodilo, ztratili jsme část našeho charakteru, ztratili jsme přirozenou dvojjazyčnost, ztratili jsme vzájemné obohacování se,“ řekl. A na závěr svého krátkého projevu podotkl: „Proto velmi vítám takové aktivity, jako je tato, protože naše spolupráce zajišťuje, že sudetští Němci nejsou jen naší minulostí, ale jsou také v naší čtvrti i přítomností a budoucností.“

Ale nezapomeňme, že pan Jan Čižinský povýšil. Po komunálních volbách měl určitou šanci stát se i primátorem Prahy. Zatím jím nebude. Ale co zítra? Lidé nemají ve své většině ani potuchu, že pan J. Čižinský je silný sudetomil.  Zvlášť se vyznamenal v akci Smíření 2016, v jejímž rámci přijelo do Prahy asi 80 sudetů. Bude-li někdy primátorem, pak bude moci vyhlašovat, že sudetští Němci nejsou jen naší minulostí, ale v Praze jsou přítomností a budoucnosti. Jeho slova o „sudetských“ Němcích na celostátní úrovni by mohl dotvrdit nový předseda ANO a nový premiér vlády ČR, který by nastoupil do funkcí po A. Babišovi.

My si myslíme na rozdíl od pana J. Čižinského a jemu podobných, že „sudetští Němci“ jsou jen naší minulostí. Bude jen dobře, když v klidu a míru budou dále žít v Německu, kde je jejich domov a vlast, a my zase v republice.

Dr. O. Tuleškov